Komentáře k článku: Vlastní zkušenost s poruchou příjmu potravy
hroznetajne: Četla jsem o tom spousty knížek. Ve svém okolí mám spoustu holek, které jsou velmi hubené a jak říkáš, nepřiznají si to.
Dívčí srdce a emoce jsou velmi křehké...
Držím palce!
lola: Je občas těžké si to přiznat. Ale nejlepší je mít správné okolí, které si všímá a dokáže vytáhnout z trablí jako jsou tyhle ;-)
---
lola.pise.cz
tlapka: Fandím ti, abys byla spokojená a už nikdy do extrému nesklozla. Jak je problém v hlsvě, je zle a rozum nezmůže nic - vím o tom svém, i když ne v souvislosti s PPP.
Existuje něco, na co bys tehdy aspoň částečně dala? Zajímalo by mě to kvůli kamarádce, jejíž sestra se v tomhle potácí a je to s ní už docela vážné. Bohužel jí už bylo 18, takže rodiče ji k návštěvě doktora přinutit nemůžou.
lola: Už vím, že přesně tohle nechci... ale stále mívám výkyvy a občas by se dalo lehce sklouznout. Ono je to těžké, u každého individuálně. Na mě zabralo okolí a souhra náhod. Možná by jí neuškodilo přečíst si nějakou knížku (jako možnost otevření očí). Ale stále je to běh na dlouhou trať. Bude dost křehká a musí se na ní opatrně. Rodiče s tím už moc nezmůžou... spíš bych sázela na kamarády/přítele. Víc asi neporadím :-(
---
lola.pise.cz
lola: Tenkrát mi dal přítel ultimátum... buď on a jídlo nebo moje obsese... a já si vybrala. Správně :-)
---
lola.pise.cz